Já?Ví o mně vůbec někdo?! 4.díl
Dobrá tedy.Jednou jsem utekla,tak se teď budu starat,V kapse najdu padesáti.Koupím za to pár rohlíků,sýry a pití."Doma" to trochu uklidím,nachystám k večeři a čekám na Filipa.Čekám poněkud dlouho a tak si přehrávám co mi vše Filip řekl.Najednou se Filip objeví ve dveřích.V jeho očích uvidím překvapení."Našla jsem v kapse padesáti.Koupila jsem nějaké jídlo a něco k pití.A nekárej mě zase.Chtěla jsem pomoci i tobě.Nezapoměň",řeknu mu ihned,aby nemohl být ten první.Filip si přisedne a beze slova začne jíst.Sní přesně polovinu a druhou nechá pro mě.Já ale vidím,že by si ještě dal.A navíc jsem se mu ještě nijak neodvděčila."Vezmi si ještě tohle.Vše to nesním.",řeknu."Děkuji",přijme Filip mou nabídku."Filipe já se tě nechci na nic vyptávat ale pochop mě prosím.Nevím o tobě vůbec noc.A to má být v poho?Sorry ale to já si teda nemyslím.",řeknu a sama se divím tomu co jsem právě řekla.Filip se na mě dívá.Je mi to až nepříjemné,Nachvíli se ale zahledím do těch jeho mandlových očí.Jsou krásné.Plmé smutku,strachu.Jsou ale také plné něhy a lásky,kterou Filip nemá komu dát.Nemá ji ani od koho přijímat.Nebo ano?.....NE.Jeho pohled nevydržím.A možná ani nechci.Prostě ne.Sklopím oči a ani nevím proč se začervenám."Ty chceš opravdu slyšet můj příběh?",zeptá se mě a pořád se na mne tak dívá.On snad ani nemrká."Ano.A teď ještě víc,než kdy předtím",odpovím s očekáváním,že se konečně dozvímto,čeho se tak bojí.Nebo ne?Nebo se prostě jen bojí si přiznat,že se bojí?
"Dobrá tedy.Nikomu jsem to nikdy neřek.Začnu asi takhle....
Když mi bylo 8 náš táta od nás odešel.Popravdě řečeno ane skoro nebyl doma takže já to snášel poněkud lépe než ostatní děti,kteržm táta odeje.Mám sestru.Annu.Je to úžesná dívka.Jí to bylo velice líto.Máma si asi po půl roce našla přítele.Petra.Zpočátku bylo vše O.K. ale asi po 2 měsících brával Petr Annu často do parku.Anně bylo tenkrát 7 let.Začali spolu trávit až moc času.Máma to tenkrát neřešila a já byl ještě moc malý.Vše trvalo celých 6 let.....
Po 6 letech mi tedy bylo 14 a mé sestře 13.Jednu noc musela spát sestra u mě,jelikož se v jejím pokoji malovalo.Okolo deváté hodiny,pamatuji si to jako dnes,začalo být má sestra nervózní.Nevím začala dělat divné věci.Pořád se dívala ke dveřím.Najednou přišel Petr."Půjdeme",řekl Anně.Vůbec jsem nechápal o co jde."Já dnes nechci.Nech mne prosím alespoň jednou s mým bratrem.Vynahradím ti to.Prosím",řekla Anna a dívala se na něj tázavým pohledem.To co bylo pak,na to NIKDY nezapomenu....
Dobrá tedy.Jednou jsem utekla,tak se teď budu starat,V kapse najdu padesáti.Koupím za to pár rohlíků,sýry a pití."Doma" to trochu uklidím,nachystám k večeři a čekám na Filipa.Čekám poněkud dlouho a tak si přehrávám co mi vše Filip řekl.Najednou se Filip objeví ve dveřích.V jeho očích uvidím překvapení."Našla jsem v kapse padesáti.Koupila jsem nějaké jídlo a něco k pití.A nekárej mě zase.Chtěla jsem pomoci i tobě.Nezapoměň",řeknu mu ihned,aby nemohl být ten první.Filip si přisedne a beze slova začne jíst.Sní přesně polovinu a druhou nechá pro mě.Já ale vidím,že by si ještě dal.A navíc jsem se mu ještě nijak neodvděčila."Vezmi si ještě tohle.Vše to nesním.",řeknu."Děkuji",přijme Filip mou nabídku."Filipe já se tě nechci na nic vyptávat ale pochop mě prosím.Nevím o tobě vůbec noc.A to má být v poho?Sorry ale to já si teda nemyslím.",řeknu a sama se divím tomu co jsem právě řekla.Filip se na mě dívá.Je mi to až nepříjemné,Nachvíli se ale zahledím do těch jeho mandlových očí.Jsou krásné.Plmé smutku,strachu.Jsou ale také plné něhy a lásky,kterou Filip nemá komu dát.Nemá ji ani od koho přijímat.Nebo ano?.....NE.Jeho pohled nevydržím.A možná ani nechci.Prostě ne.Sklopím oči a ani nevím proč se začervenám."Ty chceš opravdu slyšet můj příběh?",zeptá se mě a pořád se na mne tak dívá.On snad ani nemrká."Ano.A teď ještě víc,než kdy předtím",odpovím s očekáváním,že se konečně dozvímto,čeho se tak bojí.Nebo ne?Nebo se prostě jen bojí si přiznat,že se bojí?
"Dobrá tedy.Nikomu jsem to nikdy neřek.Začnu asi takhle....
Když mi bylo 8 náš táta od nás odešel.Popravdě řečeno ane skoro nebyl doma takže já to snášel poněkud lépe než ostatní děti,kteržm táta odeje.Mám sestru.Annu.Je to úžesná dívka.Jí to bylo velice líto.Máma si asi po půl roce našla přítele.Petra.Zpočátku bylo vše O.K. ale asi po 2 měsících brával Petr Annu často do parku.Anně bylo tenkrát 7 let.Začali spolu trávit až moc času.Máma to tenkrát neřešila a já byl ještě moc malý.Vše trvalo celých 6 let.....
Po 6 letech mi tedy bylo 14 a mé sestře 13.Jednu noc musela spát sestra u mě,jelikož se v jejím pokoji malovalo.Okolo deváté hodiny,pamatuji si to jako dnes,začalo být má sestra nervózní.Nevím začala dělat divné věci.Pořád se dívala ke dveřím.Najednou přišel Petr."Půjdeme",řekl Anně.Vůbec jsem nechápal o co jde."Já dnes nechci.Nech mne prosím alespoň jednou s mým bratrem.Vynahradím ti to.Prosím",řekla Anna a dívala se na něj tázavým pohledem.To co bylo pak,na to NIKDY nezapomenu....
Docela good...