Já?Ví o mně vůbec někdo?! 10.díl
Ne to opravdu nemůže být pravda...Petr Kolík..to jméno jsem pomalu ale jistě začínala nenávidět..stejně tak jako jeho samého..."Anetko musím ti říct ještě něco,"řekl Filip a já přikývla.
"Víš asi tak před půl rokem jsem byl na koncertě a poprvé jsem tam spatřil tebe...ne není náhoda to ,že jsem byl na té lavičce..není náhoda to,že jsem tam byl zrovna když tě přepadli...já se do tebe zamiloval...hrozně...strašně moc...a pořád jsem tě hlídal..celé dny..víš já to vzal k vám domů oklikou ale jinak je to tak 10 minut cesty..já vím.Když jsem s tebou mluvil poprvé nebyl jsem zrovna zdvořilý..ale já se neuměl oprat stím,že tu najdenou jsi.Já nikdy o žádnou holku nebojoval...tedy kromě mé sestry..o tu jsem bojoval..ale...no to je jedno.Právě toho večera jak jsi utekla jsem seděl ještě chvíli před vaším domem a přemýšlel jsem.Už jsem chtěl jít domů ale najednou nekdo otevřel dveře.Byla jsi to ty.Rchle jsem se schoval a potom jsem chvíli sledoval kam půjdeš.Po chvíli mi došlo,že dojdeš na náměstí a tak jsem to vzal zkratkou a lehl si na tu lavičku.Nevím co jsem si od toho sliboval.Opravdu ne.Víš Aneto já se hlavně bál,že s takovým klukem jako jsem já nekdy nepromluvíš.Možná jsem byl opravdu idiot ale..kdybys byla v té situaci jako já tak...,"dopověděl a já jen nevěřícně koukala.Jak já byla blbá.Pořád jsem si jen všímala toho,jestli o mě stojí někdo z těch hezounků z vedlejšívh tříd a toho nejúžasnějšího kluka jsem si nevšimla.A byl tak blízko...kdybych jen chtěla..stačilo si více všímat..kdybych jen tenkrát na tom koncertě udělal to co chtělo mé srdce a ne můj mozek.Chtěla jsem jít za "tím" klukem a taky tam takto čekat.Být tam s ním.A potom?Potom jsem na něj zapomněla."Filipe já byla neskutečně blbá...kdybych si více všímala věcí,které...ach jo....,"řekla jsem a po tvářích se mi začaly kutálet slzy.Filip mě něžně pohladil a obejmul.Cítila jsem jeho lásku.V tom objetí bylo ale i něco víc.Dával mi sílu.A já cítila,že můžu jít dál.Dála domů.....
Ne to opravdu nemůže být pravda...Petr Kolík..to jméno jsem pomalu ale jistě začínala nenávidět..stejně tak jako jeho samého..."Anetko musím ti říct ještě něco,"řekl Filip a já přikývla.
"Víš asi tak před půl rokem jsem byl na koncertě a poprvé jsem tam spatřil tebe...ne není náhoda to ,že jsem byl na té lavičce..není náhoda to,že jsem tam byl zrovna když tě přepadli...já se do tebe zamiloval...hrozně...strašně moc...a pořád jsem tě hlídal..celé dny..víš já to vzal k vám domů oklikou ale jinak je to tak 10 minut cesty..já vím.Když jsem s tebou mluvil poprvé nebyl jsem zrovna zdvořilý..ale já se neuměl oprat stím,že tu najdenou jsi.Já nikdy o žádnou holku nebojoval...tedy kromě mé sestry..o tu jsem bojoval..ale...no to je jedno.Právě toho večera jak jsi utekla jsem seděl ještě chvíli před vaším domem a přemýšlel jsem.Už jsem chtěl jít domů ale najednou nekdo otevřel dveře.Byla jsi to ty.Rchle jsem se schoval a potom jsem chvíli sledoval kam půjdeš.Po chvíli mi došlo,že dojdeš na náměstí a tak jsem to vzal zkratkou a lehl si na tu lavičku.Nevím co jsem si od toho sliboval.Opravdu ne.Víš Aneto já se hlavně bál,že s takovým klukem jako jsem já nekdy nepromluvíš.Možná jsem byl opravdu idiot ale..kdybys byla v té situaci jako já tak...,"dopověděl a já jen nevěřícně koukala.Jak já byla blbá.Pořád jsem si jen všímala toho,jestli o mě stojí někdo z těch hezounků z vedlejšívh tříd a toho nejúžasnějšího kluka jsem si nevšimla.A byl tak blízko...kdybych jen chtěla..stačilo si více všímat..kdybych jen tenkrát na tom koncertě udělal to co chtělo mé srdce a ne můj mozek.Chtěla jsem jít za "tím" klukem a taky tam takto čekat.Být tam s ním.A potom?Potom jsem na něj zapomněla."Filipe já byla neskutečně blbá...kdybych si více všímala věcí,které...ach jo....,"řekla jsem a po tvářích se mi začaly kutálet slzy.Filip mě něžně pohladil a obejmul.Cítila jsem jeho lásku.V tom objetí bylo ale i něco víc.Dával mi sílu.A já cítila,že můžu jít dál.Dála domů.....