Já?A ví o mně vůbec někdo?! 8.díl
Přišli jsme domů až večer a byli jsme tak unavení,že jsme museli jít spát.
Ráno jsem se vzbudila a Filip už vzhůru byl.Zrovna se oblékal."Dobré ráno Anetko",usmál se na mě."Dobré ráno .Víš já..mno..Filipe...měli bychom si promluvit.Já vím máme se rádi.Milujeme se.Ale takhle to dál nejde.Ani jeden z nás není plnoletý a měl jsi pravdu.Chybí mi rodina.Asi to byla blbost ten útěk,ale z5 bych to nevzala.Potom bych totiž nepoznala tebe",dořekla jsem a sklopila oči."Dobře.Myslím si ,že je to správné.Takže vrátíš se domů teď?Neboj.Budeme se vídat.Často.Za půl roku mi bude 18 a to se pokusím si najít práci nastálo,"dořekl a chtěl mne políbit.Já uhla."Ne Filipe.Ty jsi mě asi nepochopil.Já myslela,že se vrátím a omluvím se.Teda i oni se mi omluví.A ty...ty najdeš svoji sestru.Annu,"řekla jsem a jen čekala co přijde."Já věděl,že ti to nemám říkat.Já nemůžu chápeš to?Prostě to nedokážu se ji po těch letech podívat do očí.Já ji tam nechal a takové chyby se neodpouštějí,"řekl a já viděla,že má o5 slzy v očích."Filipe já tě muluju a chci ti pomoct.Chápeš to?Myslíš si,že spolu můžeme být když si budeš vyčítat to s Annou?Když se budeš trápit?Filipe co když tě teď potřebuje.Všeho lituje a chce tě vidět?Ty už ji nikdy vidět nechceš?"teď jsem opravdu vybuchla.Musela jsem mu to prostě vše říct."Aneto ty si myslíš,že o tom každý den,každou minutu a sekundu co jsem tu byl sám nepřemýšlel?Víš kolik nocí jsem probrečel?Já se u ní teď nemohu ukázat.Jednou možná,"řekl a já udiveně stála.To co teď řeknu bych si tedy neodpustila."Filipe co jsi to říkal?Ty jsi na Anně obdivoval její hrdost?Sebevědomí?To jak se chcová?Neříkal jsí náhodou,že s tebou každý manipuloval?A teď?Odkládáš to?Jasně však proč ne.Nechci říct,že jsi doslova srab,ale je to tvá sestra proboha.Uvedom si co pto tebe znamenala.A podle toho co říkáš i znamená.Filipe seber se.Ty si myslíš,že jsi v tom sám?Kdepak.Já tě miluji a lidé,kteří se milují se neopouští.Ani bych to nikdy neudělala,"řekla jsem a cítila jsem,jak hořím.Filip se na mne díval.Tentokrát jsem ale v jeho očích nedikázala číst.Nedokázala jsem si uvědomit co je v jeho očích teď."ty jsi jako ona.Jsi rozhodná a sebevědomá.Já se ale bojím,"začal plakat."Ale Filípku já vůbec nejsem sebevědomá.Já to chci po tobě.A jestli ne navždy tak alespoň v této chvíli,"řekla jsem a Filip se seeunul k zemi.Ihned jsem si k němu klekla a objala ho."Budeš tam se mnou?"zeptal se."Filipe tam s tebou půjdu,ale promluvit si s ní musíš sám.To víš".
Seděli jsme tam asi půl hodiny.Já ale nelitovala ničeho co jsem řekla.Cítila jsem,že jsem konečně nekomu pomohla....
Přišli jsme domů až večer a byli jsme tak unavení,že jsme museli jít spát.
Ráno jsem se vzbudila a Filip už vzhůru byl.Zrovna se oblékal."Dobré ráno Anetko",usmál se na mě."Dobré ráno .Víš já..mno..Filipe...měli bychom si promluvit.Já vím máme se rádi.Milujeme se.Ale takhle to dál nejde.Ani jeden z nás není plnoletý a měl jsi pravdu.Chybí mi rodina.Asi to byla blbost ten útěk,ale z5 bych to nevzala.Potom bych totiž nepoznala tebe",dořekla jsem a sklopila oči."Dobře.Myslím si ,že je to správné.Takže vrátíš se domů teď?Neboj.Budeme se vídat.Často.Za půl roku mi bude 18 a to se pokusím si najít práci nastálo,"dořekl a chtěl mne políbit.Já uhla."Ne Filipe.Ty jsi mě asi nepochopil.Já myslela,že se vrátím a omluvím se.Teda i oni se mi omluví.A ty...ty najdeš svoji sestru.Annu,"řekla jsem a jen čekala co přijde."Já věděl,že ti to nemám říkat.Já nemůžu chápeš to?Prostě to nedokážu se ji po těch letech podívat do očí.Já ji tam nechal a takové chyby se neodpouštějí,"řekl a já viděla,že má o5 slzy v očích."Filipe já tě muluju a chci ti pomoct.Chápeš to?Myslíš si,že spolu můžeme být když si budeš vyčítat to s Annou?Když se budeš trápit?Filipe co když tě teď potřebuje.Všeho lituje a chce tě vidět?Ty už ji nikdy vidět nechceš?"teď jsem opravdu vybuchla.Musela jsem mu to prostě vše říct."Aneto ty si myslíš,že o tom každý den,každou minutu a sekundu co jsem tu byl sám nepřemýšlel?Víš kolik nocí jsem probrečel?Já se u ní teď nemohu ukázat.Jednou možná,"řekl a já udiveně stála.To co teď řeknu bych si tedy neodpustila."Filipe co jsi to říkal?Ty jsi na Anně obdivoval její hrdost?Sebevědomí?To jak se chcová?Neříkal jsí náhodou,že s tebou každý manipuloval?A teď?Odkládáš to?Jasně však proč ne.Nechci říct,že jsi doslova srab,ale je to tvá sestra proboha.Uvedom si co pto tebe znamenala.A podle toho co říkáš i znamená.Filipe seber se.Ty si myslíš,že jsi v tom sám?Kdepak.Já tě miluji a lidé,kteří se milují se neopouští.Ani bych to nikdy neudělala,"řekla jsem a cítila jsem,jak hořím.Filip se na mne díval.Tentokrát jsem ale v jeho očích nedikázala číst.Nedokázala jsem si uvědomit co je v jeho očích teď."ty jsi jako ona.Jsi rozhodná a sebevědomá.Já se ale bojím,"začal plakat."Ale Filípku já vůbec nejsem sebevědomá.Já to chci po tobě.A jestli ne navždy tak alespoň v této chvíli,"řekla jsem a Filip se seeunul k zemi.Ihned jsem si k němu klekla a objala ho."Budeš tam se mnou?"zeptal se."Filipe tam s tebou půjdu,ale promluvit si s ní musíš sám.To víš".
Seděli jsme tam asi půl hodiny.Já ale nelitovala ničeho co jsem řekla.Cítila jsem,že jsem konečně nekomu pomohla....