Já?A ví o mně vůbec někdo?! 7.díl
Probudila jsem se a do očí mi bilo ranní světlo.Bylo krásně.Bylo zrovna jaro a počasí bylo ideální.A situace?Prostě nádhera.Otočila jsem se na bok a pohlédla Filipovi do tváře.Byl krásný.A teď byl můj.Filip se probudil.Pomalu se na mne podíval svýma mandlovýma očima a usmál se."Ahoj",řekl mi a mně spadl kámen ze srdce.Čekala jsem jak po probuzení zareaguje a "ahoj" mi přišlo..prostě..já nevím..."Ahoj",řekla jsem a musela se začít smát."Jak ses vyspala?Vím není to žádný hotel,ale..",začal ale já mu položila prst na rty."Pst.Je to tu mooc pěkné",řekla jsem vážně,ale po jeho pohledu jsem se musela začít smát."Tak jn.Dělám si srandu.Ale víš pro mě to krásné je.Víš to je moje poprvé a....",nedořekla jsem.Skočil mi do řeči."Pro mě taky Anetko,"řekl a já ho musela políbit.Myslím si ale,že kdybych to neudělala já udělal by to on."Víš Filipe po tom včerejšku si myslí...jako to co jsi mi říkal.."....."Ne psst.Teď se o tom bavit nechci.Prosím.Dnes si den užijeme,"řekl,ale já musela argumentovat."Ano ale jednou...," "Jednou není teď.Pojď něco ti ukážu,"řekl a potutelně se usmál.
Za chvíli jsme došli do lesa.Filip mě držel celou cestu za ruku a já si připadala,jako v sedmém nebi.Najednou jsme z lesa vyšli a přede mnou se rozprostřela nádherná louka.Zastavila jsem se."Pojď to ještě není vše",řekl a dal mi pusu na líčko.Vyšli jsme na menší kopec a když jsem se pořádně podívala uviděla jsem něco na co nikdy nezapomenu.Všude kolem jen pole,zelené louky,na kterých poletovali motýli a vše bylo, jak se říká, na dlani.Nemohla jsem se na to vynadívat.Byla to prostě krása."Líbí?"zeptal se mě Filip a já odpověděla:"Blázníš?To je to nejkrásnější místo,které jsem kdy viděla."Byla jsem taak šťastná.Stála jsem na krásném místě,který mě naplňoval tímto pocitem a Filip,kluk kterého jsem milovala,mě držel za ruku.Co víc si přát?Ale přece jen je tu možná něco,co chybí nám oboum....
Probudila jsem se a do očí mi bilo ranní světlo.Bylo krásně.Bylo zrovna jaro a počasí bylo ideální.A situace?Prostě nádhera.Otočila jsem se na bok a pohlédla Filipovi do tváře.Byl krásný.A teď byl můj.Filip se probudil.Pomalu se na mne podíval svýma mandlovýma očima a usmál se."Ahoj",řekl mi a mně spadl kámen ze srdce.Čekala jsem jak po probuzení zareaguje a "ahoj" mi přišlo..prostě..já nevím..."Ahoj",řekla jsem a musela se začít smát."Jak ses vyspala?Vím není to žádný hotel,ale..",začal ale já mu položila prst na rty."Pst.Je to tu mooc pěkné",řekla jsem vážně,ale po jeho pohledu jsem se musela začít smát."Tak jn.Dělám si srandu.Ale víš pro mě to krásné je.Víš to je moje poprvé a....",nedořekla jsem.Skočil mi do řeči."Pro mě taky Anetko,"řekl a já ho musela políbit.Myslím si ale,že kdybych to neudělala já udělal by to on."Víš Filipe po tom včerejšku si myslí...jako to co jsi mi říkal.."....."Ne psst.Teď se o tom bavit nechci.Prosím.Dnes si den užijeme,"řekl,ale já musela argumentovat."Ano ale jednou...," "Jednou není teď.Pojď něco ti ukážu,"řekl a potutelně se usmál.
Za chvíli jsme došli do lesa.Filip mě držel celou cestu za ruku a já si připadala,jako v sedmém nebi.Najednou jsme z lesa vyšli a přede mnou se rozprostřela nádherná louka.Zastavila jsem se."Pojď to ještě není vše",řekl a dal mi pusu na líčko.Vyšli jsme na menší kopec a když jsem se pořádně podívala uviděla jsem něco na co nikdy nezapomenu.Všude kolem jen pole,zelené louky,na kterých poletovali motýli a vše bylo, jak se říká, na dlani.Nemohla jsem se na to vynadívat.Byla to prostě krása."Líbí?"zeptal se mě Filip a já odpověděla:"Blázníš?To je to nejkrásnější místo,které jsem kdy viděla."Byla jsem taak šťastná.Stála jsem na krásném místě,který mě naplňoval tímto pocitem a Filip,kluk kterého jsem milovala,mě držel za ruku.Co víc si přát?Ale přece jen je tu možná něco,co chybí nám oboum....